úplně kdekoliv

...

Bylo už to několik dní od toho incidentu s Rebekou a Kolovi její slova stále nedávala spát. Nechtěl si přiznat nic, co Beka říkala, protože měl snoubenku, měl ženu, kterou miloval, která milovala jeho. Ta žena by za něj položila život a on by to samé uděla v jejím případě. Ale co když měla Rebeka pravdu? Co když se Kol i přes to všechno dokázal zamilovat do své nejlepší přítelkyně? Dřív si říkal, že by to bylo naprosto absurdní, kdyby se do ní zamiloval. Nadělalo by to kolem nich akorát paseku - stačilo, že se do něj zabouchla Claire. To jejich poprvé, to byl vážně jenom takový úlet, ani se pořádně neznali... Ale to, když spolu byli podruhé, potřetí? Podruhé to bylo díky alkoholu, ale potřetí ne. Potřetí tomu žádný alkohol nepomohl. Nic jim neotupilo smysly natolik, aby o sobě nedokázali rozhodnout sami. Možná tak jejich láska? Kol si nepřipouštěl, že by to mohlo být něco víc. Bral to tak, že to je na truc; Genevieve si začala s Jacksonem, on si začne s Claire. Každý bude s tím, koho ten druhý tak nenávidí. Ale ono to nevydrželo, protože se k sobě Kol s Gen vrátili. A fungovalo jim to - plánovali teď svatbu, Kol přemýšlel o tom, jak by se daly zařídit děti... Ale pořád tu byla Claire. Pořád tu byla ona - ta krásná bláznivá holka Claire, která si toho spoustu prožila. Stejně jako Gen. Že by Kol přitahoval holky, který neměly zrovna jednoduchou minulost? Čert vem minulost, teď je teď. A Claire teď prožívala něco strašného. Snad to nejhorší, co může ženu potkat - přišla o své dítě. A on se jí snažil být oporou, ale cítil, že si od něj snaží udržovat odstup. A to nechtěl, ne teď. Chtěl se s ní sejít, potřeboval zjistit, co k ní cítí. Gen nebo Claire? Mezi nima si nikdy nechtěl vybírat... Ráno posílal zprávu Claire, tak snad ji dostala a přijde sem na plantáž.

(Poslední dobou nemohla spát. Bylo toho na ní moc a připadala si sama. Jistě, měla tu Kol, Jacksona, Marcela, ale nebylo to takové, jako někoho mít doopravdy. Chodila tedy na procházky, zpívala, četla si, vařila, střílela z luku, dělala prostě všechno pro to, aby se nějak dostala z toho, co jí postihlo. Jenže se jí to nedařilo. Neprospívalo jí ani to, že každý den chodila na hřbitov, aby na ty dva hroby co tam byli, položila čerstvé květiny. Vždy jim tam chodila zpívat, nebo jim říkat, jak se má a co je nového. Nedávno se seznámila s Tobyho sestrou. Byla moc sympatická a dala jí pár jeho věcí, aby na něj měla také něco více na památku. Stále měla na lednici přilepenou fotku svého chlapečka z ultrazvuku s datem a roztomilým popiskem, že už se na něj moc těší. Nemohla jíst. A když už, jedla málo. Byla proto ještě více hubená, než byla. Jako kostra potažená kůží. Připadala si vyschlá a ošklivá. Nevyhledávala ničí společnost, byla sama. Tu jí jednou ráno přišla SMS od Kola. Neviděla důvod proč ho nevidět a myslela si, že jí to jen prospěje. Dojela tedy taxíkem na plantáž, jelikož Jiskra byla na padrť a čekalo se, až se opraví, a zazvonila. Doufala, že doma nebude Genevive, nerada by slyšela nějaké kousavé poznámky. Prohrábla si vlasy a sledovala dveře.)

Zrovínka si dával svoji denní dávku krve v kuchyni, když v tom uslyšel zvonek. Že by to byla už Claire? Samozřejmě, že Gen doma nebyla, to by si už nedovolil znovu udělat, takový podraz, aby pozval Claire, když byla doma jeho snoubenka. Vstane z křesla, ve kterém právě teď seděl a popíjel. Trošku svižnějším krokem (aby nemusela dlouho čekat), dojde ke dveřím a otevře je. Tam podle jeho očekávání stála Claire. Jako vždy jí to slušelo, jen byla pořád pohublá. Ale strašně. Půjde to takhle dál a bude samá kost a kůže, tohle by jí měl nějak rozmluvit. Vždyť to ani nebude pěkný, jak bude hubená. Usmál se na ni a pootevřel dveře ještě trošku víc. Stoupnul si trošku stranou, aby mohla v klidu vejít dovnitř. "Pojď dál," řekne a dívá se na ni. "A neboj, Genevieve tady není, nemusíš se bát..." Vlastně ani nevěděl, kde je? U Jacksona? U toho svýho Scotta, kterého znala z orchestru? Tomu ještě nedávno chtěl rozbít ciferník, ale jako by jeho žárlivost vůči Gen byla docela pryč. Co se to sakra děje? Proč se to muselo dít zrovna jemu? Proč začínal pochybovat o tom, jestli svou snoubenku miluje dost? Vždyť tohle všechno zkomplikuje, Gen to naprosto položí, jestli to mezi nimi všechno skončí... Pomůže Claire s kabátem a ukáže rukou směrem k obýváku. Když tam dojdou, počká, až si sedne ona na pohovku a Kol si sedne kousek od ní. "Už je ti líp?" zeptá se jí starostlivě.

(Uslyší hlasité a rychlé kroky. Jako kdyby snad někam spěchal. Ona měla času dost. Ne že by ji bavilo čekat před dveřmi, ale nezbláznila se, kdyby musela o chvilku déle čekat. Možná, že je bláznivá, ale zase tak bláznivá není. Všimla si jeho pousmání. Jeho úsměv mu také lehce opětovala a vešla dovnitř. Venku byla stále docela zima, avšak jaro se blížilo. Ani nevěděla jak, ale vzpomněla si na jednu větu. Zima se blíží. Bylo to z jednoho seriálu, ale také se to dříve byl jakýsi slogan jednoho rodu v dávné minulosti. Začne si pomalu svlékat kabát, když v tom jí hned Kol přispěchá na pomoc, jako vždy. Je to zvláštní být  zase na Plantáži. Když o tom tak přemýšlí, poprvé se setkala s Kolem. Ne za moc hezkých okolností, ale seznámili se zde. Tak nějak. Musí se ušklíbnout.) Já se Genevive nebojím. Jen jí nemám ráda, toť vše. (Podívá se na něj a lehce se usměje. Kdyby tak věděla, co se Kolovi honí hlavou. Její srdce by jásalo a měla by chuť skákat až do stropu, ale řekla by mu, že on miluje Gen a že se budou brát, že by s ní měl zůstat. Navíc, ona se teď vracela do starých kolejí, jak to oba chtěli. Bylo to tak pro ně lepší. Jistě, stále k němu něco cítila, ale to pomalu odcházelo, s tím, jak se blížila Kolova a Genina svatba. Dojde do obýváku a usadí se opatrně na pohovku. Všimne si, že si Kol sedl kousek od ní. Pohlédne na něj a na chvilku zapřemýšlí, jak mu má odpovědět na jeho otázku. Lehce přikývne a donutí se usmát.) Jo, je mi fajn. (Na chvíli se odmlčí a pohladí měkkou a příjemnou pohovku.) Co potřebuješ? (Vypadáš ustaraně. Pohlédla mu na oplátku teď ona ustaraně do očí.)

Musí protočit oči když řekne, že se Genevieve nebála. Samozřejmě, že ne a i kdyby ano, stejně by to nepřiznala. Claire přece měla nějakou svoji hrdost. Beka byla silnější, už kolikrát ji málem zabila a řekla někdy, že se jí bojí? Ne, tuhle věc od ní Kol nikdy neslyšel a pochybuje, že někdy uslyší. "To já vím, ale ani Genevieve se tě nebojí a nemá tě ráda," ušklíbne se a podívá se na ni. Teď se pomalu vydal do obýváku společně s Claire a oba dva se usadili na gauč. Kol si nesedl naproti ní, ale kousek vedle. Musel se tak trošku natočit, aby jí dobře viděl do obličeje. Potom je chviličku ticho, jako by Kol přemýšlel, co říct. Nakonec se mu zdá nejlepší, zeptat se, jak se teď cítí. Už to bylo nějakou dobu od té strašné události, ale bylo na ní vidět, jak ji to pořád unavuje. Vypadá jako hromádka neštěstí... Chvilku na její odpověď čeká, ale musí se pousmát, když ji konečně dostane. Claire se taky usmála a nevypadalo to hraně, za to byl rád. "Claire, měla bys začít konečně normálně jíst. Už jsi jako chodící kostra," řekne docela vážně. Nechtěl ji tím nějak urazit, to vůbec, jen si o ni dělal starosti. Jestli to takhle půjde dál, bojí se, aby nenastaly ještě nějaké zdravotní komplikace. Když se najednou zeptá, co potřebuje, zarazí se. Proč se ho na to ptala? Copak ji nemohl chtít vidět jen tak? Jako vždycky? Mohli si dát skleničku. Jo, skleničku! Kol vstane a přejde k malému stolečku, kde byla skleněná lahev s bourbonem a pár skleniček. Do obou alkohol naleje a sedne si zpátky na gauč. Jednu sklenku podá Claire a druhou si nechá on sám. Ani se neptal, jestli chce, prostě jí nalil. A když chtít nebude, vypije to sám. "Nemůžu tě pozvat jen tak? Jako dřív?" podívá se na ni tázavě a s úsměvem.

(Všimne si jeho protočení očima. Nelíbí se jí to a tak ho silně dloubne do žeber. Znamená to něco jako: Tak takhle ne! Nad jeho faktem se musela trochu zamyslet. Je to pravda. Genevive jí nesnášela a je naživu, jen díky Kolovi a její dobré vůli, protože ví, že kdyby Claire zabila, Kol by jí to nikdy neodpustil. Tedy, alespoň v to doufá. Musí ale uznat, že má Kol pravdu. V duchu to ví, ale nahlas to nepřizná. Neřekne mu na to nic. Co by také měla? Jistě Kole, máš pravdu? Ne, to by to nebyla ona. A taky že to není ona. Jediný pohled do nedalekého zrcadla se zlatým rámem, jí stačí na to, aby se zděsila sama sebe. Povislé tváře a kruhy pod očima. Nepoznávala se. Červené vlasy, vyschlé rty. Kdo je tohle? Vzala pár pramínků mezi prsty a podivně si je prohlížela. Znovu se obarví na svou přírodní barvu. Pak už se vydá do obýváku. Posadí se na měkkou a pohodlnou pohovku a sleduje Kola. Nad jeho větou se lehce zamračí a během chvíle mu odpoví.) Kole, to není tak jednoduché. Já se snažím, ale nejde to. Jde to tam a hned zpátky ven. (Trochu zakroutí hlavou. Žal jí stahuje žaludek a stejně tak hrdlo, jako dobře utažená oprátka, pokaždé, když se snaží. Pozoruje ho, jak vstane a lehce houpavým krokem dojde k tmavě hnědému dřevěnému stolečku, a nalívá jim Bourbon. Nebrání se tomu, ona teď pije skoro každý den. Vezme si od něj sklenku a zakrouží jejím obsahem tak, že Bourbon dotkne hrany skleničky a vrátí se v divokém tanci zpět na dno. Trochu nepříjemně se na něj podívá a lehce zavrtí hlavou.) Kole, děje se toho prostě moc a já si myslím, že ani jeden z nás si nemyslí, že je tohle normální. Ale neříkám, že to není příjemné. (Celou dobu sledovala skleničku, až teď na něj pohlédla o mnoho příjemněji a pousmála se. Napije se ze skleničky a po chvilce jí odloží. Dostala bláznivý nápad, ale proč ho nezrealizovat. Sice na to neměla oblečení, ale proč ne. Zvedne se, odloží sklenku Bourbonu a podá ruku Kolovi. Sice by to mělo být naopak, ale na tom nesejde. Podívá se mu významně do očí a tiše zašeptá.) Tanči se mnou.

Ani od ní nečekal, že na to řekne něco dalšího. Moc dobře věděla, že má Kol pravdu. Ty dvě se nesnášely navzájem. Kdyby nebylo Kola, už dávno by se na sebe vrhly a navzájem by si vyškrábaly oči. A to by bylo ještě dobrý... Ony by byly totiž schopné se zabít. Nechápal to. Nechápal, proč spolu nedokázaly vycházet. Ano, Claire Genevieve ublížila, vlastně si tak nějak ubližovaly navzájem, ale nemohly to udělat kvůli Kolovi? Vždyť on se tak snažil... Akorát mu to všechno komplikovaly. Řekne jí, že vypadá jako chodící kostra a ona si to nevezme nějak osobně. Asi proto, že viděla, že to tak je. Všimla si toho až teď, když ji na to upozornil? Vypadala docela udiveně a překvapeně, když se v tom zrcadle viděla. Vlastně se divil, že z ní ještě nezačaly všechny kalhoty padat. Sakra, vždyť ona byla hubenější než Gen, a to bylo hodně co říct. "Jasný, já to chápu, ale nějak to musí začít jít, protože tohle už nejde, podívej se na to," řekne a nechápavě zavrtí hlavou. "Asi tě budu muset vzít někam na pořádný jídlo. Třeba nějakej fastfood, tam přibereš určitě," ušklíbne se na ni. Vstane z gauče potom, co se ho zeptá, co se děje. Rozhodně ji tady nebude říkat, že má pochyby ve vztahu s Genevieve. Pochyby kvůli ní... Dojde pomalým krokem až ke stolku, na kterém naleje do dvou sklenek bourbone a vrátí se zase k ní. Jednu skleničku ji podá a druhou si nechá u sebe. "Proč by to nemohlo být normální, Claire? Dřív jsme takhle normálně byli spolu; bavili se, smáli se, pili jsme... Bylo to fajn," pousměje se a potom vypije celý obsah skleničky. Postřehne, že Claire vstala a teď stojí nad ním a nabízí mu ruku se slovy, aby s ní tančil. Nejdřív váhá, ale nakonec se potichu zasměje. "To je bláznivý, ani nehraje žádná hudba," zavrtí nechápavě hlavou, ale to už stojí naproti ní a zaujme polohu, která byla při tanci častá. Chytnul ji za ruku a druhou ruku ji položil zezadu na pas. Pomalu začínal tančit. Zatím u ní nebyl tak blízko, něco mu říkalo, že by si měl držet odstup...

(Už se nijak nevracela k tématu ona a Genevive. Bylo to jasné, obou dvou, jak to je. Byla mezi nimi rivalita a mnoho dalších věcích, ale jí nepřipadalo dobré, se tím teď zabývat, zvláště, když tu Genevive není a má Kola tak trochu pro sebe. Jistě, že ne doslovně, ale může s ním trávit čas, aniž by musela snášet nepříjemné pohledy a nejen to. Jí stačilo Genevieve potkávat na ulicích, ve městě. Nemluvila s ní, pokud to nebyla nutnost, nebo zdvořilost. Podívá se na něj, když znovu promluví. Začne si znovu prohlížet svoje tělo. Jistě, kdyby si teď sundala triko, Kol by jí mohl spočítat všechny žebra pouhým mrknutím. Její klíční kosti byli nepřirozeně vystouplé a klouby a kosti více než viditelné. Nebylo to hezké a Claire to hrozně oslabovalo, ale jinak to nešlo.) Já vím, Kole. Potřebuje to jen trochu času. (Podívá se na něj pohledem, který znamená: Nedělej si se mnou starosti, já to vše zvládnu, i když na to nevypadám.) Ne, jen to ne. To jídlo tam je odporné. Ale možná bys mě mohl vzít na nějaký steak. (Trochu šibalsky se pousmála a pohlédla mu do očí. Jeho hnědé oči. Působily na ní jako makové mléko. Trochu se napije ze sklenky, když jí ji podá. Mlčí a přemýšlí, co mu na to má říci.) Jo, možná by mohlo. Mělo. Musí. Bylo to více než fajn, Kole. (Pousměje se a přikývne.) Jenže ty se budeš brzy ženit a já ti přeji, abys byl šťastný. Alespoň jeden z nás si to zaslouží. (Přikývne a lehce se pousměje, aby svým slovům dodala na váze. Kol do sebe kopne celý obsah skleničky, zatímco ona si to šetří. Znovu s usměje, když řekne, že je to bláznivé.) Život je bláznivý, Kole. (Usměje se a chytne ho za ruku. Druhou ruku si položí na jeho rameno. Lehce ho stiskne a začne s ním pomalu tančit do tichého rytmu písně, která zde vlastně ani nikdy nebyla. Trochu se k němu přitiskla, jelikož jí to tak více vyhovovalo a svýma rukama se pomalu přesunula na jeho obě ramena, až k jeho krku a položila si svou tvář na jeho hruď. Bylo to zvláštní. Bylo ticho, oni tancovali, jako stoletý pár, blízko u sebe, avšak vědomi toho, že tohle brzy skončí. Ona nebyla ta, kterou si Kol vybral za ženu. Ona nebude jeho paní, jen kamarádka. A už je s tím smířená.)

Přikývl, když mu řekla, že jen potřebuje trošku víc času. Chápal to, přišla o své dítě, o jeho dítě... Už si toho zažila hodně, měla právo na to být na tom někdy tahle špatně. Nemohla se pořád jenom držet a být ta silná Claire, která se nikdy nesesype, kterou všechno za chvíli přijde... Usměje se na ni, když ho ještě obdaruje tím jejím pohledem, který říkal, aby si s ní nedělal starosti. Ale to přece nešlo, měl Claire rád a nechtěl, aby na tom byla tak špatně. A možná, že ji měl rád ještě více, než je zdrávo. Sakra, jeho to tak užíralo. Vždyť měl svou Gen - hodnou, milou, krásnou ženu, která ho nadevše milovala. Překonali toho spolu spousty, a teď? Kol neví, co chce. Nebo spíš koho. A ví, že pokud si jednou vybere Claire, Gen už nikdy zpátky nedostane. Bylo to tak těžké... Zasměje se, když řekne, že do rychlého občerstvení fakt ne. "Na steak?" podívá se na ni tázavě a potom se usměje. "Jedině, když to bude steak přes půlku talíře, aby ses najedla," ušlíbne se a potom už dojde pro alkohol, nalije jim a sedne si zase zpět. "Nejen, že to bylo fajn, ono to zase fajn bude. Já to vím," usměje se na ni zeširoka. Potom ale ona dodá, že se bude ženit. A snad poprvé od ní slyší něco upřímného, co se týká téhleté věci. Proč to musí dělat ještě těžší??? "Nikdo neříká, že nemůžeme být šťastní oba dva," pokrčí neurčitě rameny. Z toho snad ani nemohlo být poznat, nad čím přemýšlí. Prostě jí jen přál všechno nejlepší. Potom ho už ona vlastně požádá o tanec a Kol přijme. "To teda," zamumlá ještě než ji chytne a začne se s ní pohupovat. Nejdřív jsou od sebe docela daleko, ale ona se k němu po chvilce přitiskla a ruce mu položila za krk. Hlavu si položila na jeho hruď, takže jemu nezbývalo nic jiného, než ji k sobě přitisknout o něco víc. Najednou, jakoby se mu v hlavě rozsvítilo. Rozhodl se. Jemně ji začal hladit po zádech a postupně ji k sobě tisknul ještě víc. S každým přejetím po zádech jeho ruka mířila čím dál tím víc dolů k jejímu zadečku. Byl jemný, člověk by řekl, že to snad ani nejde cítit, ale určitě bylo. Kdyby teď mohla slyšet jeho srdce...

(Nikdy si nepřipadala takhle zlomená, jako kdyby ji nikdo nemohl nikdy spravit. Možná, že přijde jednoho dne někdo, kdo ji té bolesti zbaví, kdo ji vyléčí. Jenže kdo? Kdy? Ona se právě dusí. Smutek jí obmotal okolo krku provaz, který jí škrtí, a nikdo jí nechce přeříznout ten provaz, nebo jí jakkoliv pomoci. Bojí se, že až se někdo pokusí jí pomoci, bude už pozdě. Člověk, kterého pověsí, se také vzpírá jen chvíli, než mu dojde kyslík úplně a on odejde na onen svět. Ona se vzpírá, bojuje, ale ta oprátka se svírá moc rychle a ona není dost silná. Také se pousměje, když se zasměje on. Jeho úsměv byl hřejivý, ale ne dost. Nedokáže ji donutit zapomenout…) Fajn, tak platí, tati. (Ušklíbne se a podívá se mu do jeho hnědých očí. Jak ona je milovala. Na jeho slova jen přikývne. Má pravdu. Všechno bude zase fajn. Jednoho dne. Jenže kdy? Jakého dne? A už se blíží? To byli otázky, co si Claire pokládala skoro každý, celý den. Podívá se mu vážně do očí.) Nikdo to neříká. Ale ne spolu. (Její hlas zněl vyrovnaně. Je těžké vědět, že někdo, do koho jste stále trochu zamilovaní, se bude ženit, že je s někým jiným. Cítila, jak se jeho ruce dali do pohybu. Každým jeho pohybem jí projížděla vlna tepla a vzruchu. Ty doteky… Byli tak příjemné, jak hedvábí, teplé, jako čerstvě zalitý čaj, tak něžné, jako motýlí křídla. Cítila, jak si ji k sobě tiskne ještě více a ona nechtěla nic jiného, než být u něj co nejblíže, to šlo. Pohyby jeho rukou pomalu a neodvratně mířily k jejímu zadečku a ona to vnímala ještě více zřetelně, než bolest, která tu stále byla. Už zmizela. Sjela svýma rukama na jeho ramena a jemně ho po nich pohladila. Zavadila prsty o jeho kůži a triko. Nakonec se jeho ruce dotkly místa, kam celou dobu mířily. Nepatrně se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. Chtěla s ním být, hned teď. Chtěla s ním být navěky. Chtěla ho milovat, do konce jejího mizerného života. Jenže tu byla Genevive. Opřela si své ruce o jeho hruď a tiše zašeptala.) Kole, ty víš, že tě miluji, ale tohle nesmíme. Ty máš Genevive. Jsi s ní šťastný a pro mě bude ještě těžší se odmilovat, když budeme dělat tohle. (Bylo vidět, že s ním chce být, ale nechtěla to udělat, protože věděla, že on miluje Gen. Nenapadlo ji, že by mohl cítit něco k ní. Myslela si, že jen osamělý, nebo něco takového...)

Je tak rád, že je tu právě s ní. Dřív by dal nevím co za to, aby byl v přítomnosti Gen. Ne, že by mu její přítomnost nebyla příjemná, samozřejmě byla, ale poslední dobou musel myslet čím dál tím víc na Claire. Myslel na to, co prožila, cítil povinnost jí pomoct, být jí oporou. A oporou jí mohl být jen když bude s ní. Protože kdyby s ní nebyl, jí to bude pořád připomínat to, že ho miluje, pořád bude nešťastná. A to on nechtěl. Přál si, aby viděl na její tváři úsměv. Chtěl, aby se v jeho přítomnosti smála a bavila se... Kéž by tohle všechno nekomplikoval jeho vztah s Genevieve. On ani nevěděl, jestli ji pořád miluje. Asi ano. Dají se milovat dva lidi najednou? Dá se určit, koho miluje víc? Je to těžké, Kol nechce ublížit ani jedné, ale něco mu říká, že by měl být s Claire. Nedokáže říct co, ale něco ho k ní táhne a on nedokáže jít opačným směrem za Gen. Ušklíbne se na ni, když mu řekne, že to platí. Samozřejmě, že to platilo, nedovolila by si určitě říct něco jiného! Věděla, že odmlouvat Kolovi se nevyplácí. Vždycky bylo po jeho, když chtěl. A to, aby jedla a zase přibrala, to chtěl hodně. Jakmile z ní vyrovnaným hlasem vypadne, že můžou být šťastní, ale ne spolu, tak se maličko zamračí. Neví, jestli si toho všimla, možná ano, možná ne. Můžou být spolu. Jestli se mají oba dva natolik rádi, tak spolu budou. Nic jí na tohle neříká. Zněla tak vyrovnaně, kdyby něco řekl, mohl by překazit ten příjemný tanec a to nechtěl. Chtěl s ní tančit, tak moc chtěl. Měl potřebu se jí dotýkat. Nejraději by se jí dotýkal na jejím holém těle, nevynechal by ani místečko. Poznával by její tělo znovu a znovu... Tančili spolu. Ze začátku byl Kol takový opatrný, měl pořád pocit, že tím Genevieve ublíží, že to není správné... No, ono to správné nebylo. Byl zasnoubený a cítil něco k jiné ženě... Jenže jakmile se k němu Claire víc přitiskla, prostě neodolal tomu pokušení, že by mohla být ještě blíž jeho tělu a začal si ji k sobě tisknout ještě víc. Zároveň jí pomalu a jemně mířil rukou k zadečku. Jakmile jeho ruka skončí právě tam, ona se od něj trošičku odtáhne a podívá se mu do očí. Kol neuhýbá pohledem, upřeně se dívá do těch jejích krásných velkých očí. Po těch slovech, co mu řekne, ale pohledem uhne. Podívá se nejdříve někam za ni, poté zavře oči a sklopí na okamžik pohled. Měla pravdu. Měl Genevieve, byl s ní šťastný, ale mohl mít i Claire, s kterou mohl být ještě šťastnější. Vyhledná zase její oči a zahledí se do nich. "A co když nechci, aby ses odmilovala?" zeptá se jí. Vlastně to nebyla otázka, nechtěl na ni znát odpověď. Po tomhle svém výroku jí položí ruku na tvář, přiblíží se svou tváří k té její na několik milimetrů a zavře oči. Na chvíli se zastaví, jako by ještě přemýšlel, ale nakonec spojí jejich rty. Polibek je něžný a krátký. Odtáhne se od ní, na minimální vzdálenost a dívá se jí do očí. Co udělá?

(Nemá vůbec žádné ponětí, ani tušení, co tak Kolovi odehrává v hlavě. Kéž by to tak věděla. Stejně, by ale netušila, jak na to má zareagovat. Ona ho milovala, svým způsobem, ale bála se s ním být, protože mu nechtěla ublížit. A když mu vyznala své city, on byl s Genevive. Ona vždy tak trochu doufala, že jí opustí a bude s ní, ale on si bude ženit. Zasnoubil se z Genevive, ne s ní. Jistě, že jí to užíralo, ale přála Kolovi jen to nejlepší. Bylo to tím, že byli přátelé, ale i tím, že ho milovala a nemyslela si, že ona by pro něj mohla být dostatečně dobrá. Ne po tom všem. Vždyť jí zná. Je to jen bláznivá holka, vlkodlačice, on je Původní, upír, a jeden z nejlepších lidí, co kdy potkala. Nikdy si nemyslela, že bude takový, Kol Mikaelson, a že s ní bude mít takovýto vztah. Krásný, avšak jí nestačil. A Kol to věděl. Věděl to moc dobře. A ona ho potřebovala více než jindy, ale nechtěla s ním být, protože by se od něj musela znovu odloučit a to by bylo mnohem horší, kdyby tu pro ni nebyl. Cítila by se bez něj neúplná, chyběl by jí každým nádechem, každým úderem jejího srdce. A ona by ho vyhledávala více než kdykoliv a milovala ho více než je zdrávo. A on by ji stále odmítal. A ona by byla pořád smutná. Tohle nemůže připustit. Jednak kvůli Kolovi, a jedna kvůli ní. Všimne si, jak se lehce zamračí. Neví, co si o tom má myslet? Že by snad mohli být spolu? Lehce znejistí, ale i přesto s ním začne tancovat. Je to zvláštní, třeba k ní začal konečně cítit něco více. Ne, o tomhle nesmí přemýšlet. Už nechce být nikdy zklamaná, smutná. Ona ho miluje, sice ji jednou zklamal, stejně jako ona sebe, ale dokáže odpustit. Zvládne odpustit, a být s ním, pod příslibem lásky a štěstí. Avšak věděla, že když bude s Kolem, nebude s ním nikdy moct mít děti. On bude stále upír, zatímco ona bude stárnout a jednoho dne zemře. Také ví, že Původní mají nepřátel jako blech, a to i mezi svými, tím myslela třeba Niklause. Mohl by kdykoliv Kola zavřít do rakve a co ona by tak zmohla? Určitě by se pokusila z něj tu dýku vytáhnout, ale přežila by to? Bylo tu tolik proti, ale jedno pro, které překonalo všechny její pochybnosti. Milovala ho. A věděla, že kdyby s ním byla, byla by šťastná. Měla chuť mu rukami zajet pod triko a hladit ho po jeho kůži. Cítila jeho tlak na tom svém. Jejich těla se dotýkala a vzájemně otírala o sebe, což způsobovalo, že Claire začínala nervóznět a připadala si jako pod proudem. Kolova přítomnost jí úplně pohlcovala, a ona měla pocit, že je na jiném, lepším místě. Vpíjí se svýma očima do těch jeho kaštanově hnědých, nádherných a přátelských. Všimne si, že uhne pohledem. Pohladí ho po hrudi, která se dme sílou a hrdostí, a podívá se na něj lehce starostlivě. Počká, až se trochu uklidní a utřídí si myšlenky a vrátí se zase k jejím očím. Nad jeho slovy na něj lehce vykulí oči. Neví, co má dělat. Má začít jančit a vřískat, že ji Kol miluje a ona jeho? Nebo co má dělat?) Kole, já… Nevím, co ti na to mám říct. Ty víš, že já tě miluji, a chci s tebou být, ale… Ty mě… ke mně něco cítíš? (Vysouká po chvilce ze sebe a pohlédne mu tázavě do očí. Chce s ním být tak moc. Nejradši by ho hned teď začala líbat, ale je vůči Genevive tolerantní, a nechce, aby ji s ní Kol podváděl. On však udělá něco, co nečekala. A ona se nebrání. Sjede svými rukami na jeho boky a zajede mu pod triko. Jemně ho hladí po jeho jemné kůži. Dívá se mu do očí. Zápasí se sebou, nesmí ho líbat, ale chce. A chtíč zvítězí nad důstojností. Láska nad rozumem. Cítí jeho dech a on jistě ten její, na své tváři. Přivře oči a on jejich rty spojí. Přitiskne se k jeho rtům těmi svými a polibek mu opětuje. Jde zde skoro nahmatat to pouto, co se mezi nimi tvoří. Ten cit, který se teprve probouzí ze spánku. Nechce, aby se od ní někdy odtáhnul, ale on to udělá. Může cítit tu neochotu, kterou Claire ukazuje, když se odtahuje. Otevře oči a podívá se mu do nich. Přejede svými rukami o kousek výš a znovu ho tam hladí. Tentokrát se rozhodne ona a přitiskne své rty na ty jeho. Naléhavě avšak jemně se vpíjí do těch jeho a postupně, pomalu svůj polibek prohlubuje. Přitiskne se k němu ještě více a zavře oči. Úplně z ní sálá teplo, doslova hoří. Kol je oproti ní úplně studený a tak se o jeho tělo trochu chladí. Ví, že tohle chce. Že chce Kola víc než kdy jindy, než cokoliv na světě. Už ví, že on je jediný, kdo ji může vyléčit.)

Právě teď spolu tančili a Kol už se nedržel dál. Už mu v hlavě nezněl ten hlásek, který říkal, že miluje Genevieve... Teď tam byl hlas jako zvon, který na něj doslova křičel něco naprosto jiného - Claire, Claire, Claire! A on ho poslouchá. Nikdy nechtěl ublížit Genevieve, věděl ale, že to teď přijde. Lituje toho, že se tolik nechal ovlivnit city, tak moc a teď kvůli tomu bude Gen trpět. A vlastně i on. Nemyslete si, nebude to pro něj nic jednoduchého, poslat k šípku někoho, koho tak moc miloval. Někoho, koho požádal o ruku a chtěl s ním být do konce života. Opustí ji kvůli ženě, kterou Gen doslova nesnáší. Tu ženu by nejradši zabila, a po tomhle? Gen nebyla vrah, ale bojí se, aby ji tohle nevyprovokovalo k něčemu, čeho by později litovala. Tiskl se ke Claire co to šlo, jeho ruka nakonec skončila na jejím zadečku. Teď už jejich těla byla na sobě doslova přilepená a Kolovi to vůbec nevadilo. Snad jen ten pocit, že tímhle ubližuje Genevieve. On ji pořád miloval, odmilovat se přece jen tak nešlo. Jen zjistil, že ke Claire cítí něco víc. Následně jí prozradí, že nechce, aby se odmilovala. Poslouchá sice to, co říká ona, ale přijde mu, že nemá cenu na to odpovídat, když udělá něco jiného. Přiloží své rty na ty její a začne ji líbat. Je to něžné a procítěné. Neví, co Claire udělá, jestli to opravdu chce, takže i přesto, že mu polibek opětovala, se od ní na pár milimetrů odtáhne a dívá se jí do jejích krásných velkých očí. Čeká, jak zareaguje a zdá se, že to bude reakce, kterou čekal. Pořád ho hladí vzadu po zádech, už dávno má své ruce pod jeho trikem a jemu naskakuje husí kůže, když cítí její ruce na svém nahém těle. Začne ho líbat a Kol se ničemu nebrání. Všechny polibky jí opětuje, chce, aby to trvalo co nejdéle to šlo. Chytl ji oběma rukama za boky a přitiskl ji k sobě ještě víc než u něj byla doteď. Líbal ji vášnivě, moc dobře věděl, co chce, co chce ona, ale nešlo to. Ne dneska a ne tady. Polibek trvá velmi dlouho a Kol se od ní jen neochotně odtáhne. "Claire," vydechne jí její jméno vlastně ještě do rtů, "to nemůžeme," nemůže si pomoct a políbí ji zase. Je ale natolik čestný, aby nedělal tu věc, která by Gen naprosto zlomila. "Ne dnes," řekne mezi těmi všemi polibky, které ji za tu krátkou dobu stihl dát. Doufal, že Claire pochopí, proč to nechce udělat teď. On nechtěl podvádět Gen - pořád byli spolu, pořád to byla jeho snoubenka.

(Kdyby se jí někdo zeptal, kdy se zamilovala do Kola, nevěděla by, co říci. Ona to vlastně nevěděla vůbec. Jediné, co věděla, bylo, že k němu chová opravdu velké city. A ano, bála se ho milovat, nebo s ním být, protože se bála ztráty, bolesti, kterou by ji mohlo způsobit milovat ho. Na nic z tohohle však nemyslí. Nepřemýšlí, jen si užívá Kolovu přítomnost jinak, příjemněji, než jí zatím bylo dovoleno. Také nemyslí na to, co na to řekne Kolovi Genevieve a kdyby snad byli spolu a Jackson se to dozvěděl,... Nemyslela na to, ale jednou bude muset. Tenhle vztah vypadá, že nebude přinášet ovoce. Ví, že když Kol teď bude s ní, už nikdy nebude moci být s Gen. A navíc, on se s ní má oženit! Tahle myšlenka vyplula Claire na povrch a rozlil se v ní strach. Zakořenil se v jejím srdci, které začalo bít o něco rychleji a nepravidelněji, než normálně. Její oči se lehce rozevřely a upřeně pozorovaly ty Kolovi. Nechtěla na to myslet, ne teď. Nechtěla kazit tuhle krásnou chvíli. Prostě jen tančili, bylo to nevinné, ale pak se políbili. Kol ji políbil, a ona místo toho, aby byla rozumná, byla sobecká a ještě mu polibek opětovala. Nepřidalo ani tomu, že ho potom políbila ona. Teď v tom jednou spolu. Najednou přestala myslet na všechno. Na sebe, na Kola, na Gen, na Jacka. Myslela jen na jejich rty a na její tělo, které začínalo hořet touhou. Jejich polibek se však začínal měnit v něco jiného, v něco špatného. Oni se však stále jen líbají. Ale ani tohle by neměli dělat. Nakonec je Kol ten rozumnější, kdo se odtáhne jako první. Uslyší, jak zašeptal její jméno a řekl ty dvě slova, která byla pravdivá. Nesměli, neměli by. Pak jí ale znovu políbil. Usmála se a lehce ho do sebe odstrčila, aby ji znovu nepolíbil.) Máš pravdu. Tohle bychom neměli dělat. Ty by ses měl věnovat Genevieve a nemarnit svůj čas se mnou. Sakra Kole, vždyť tys jí požádal o ruku. Já,... Ty víš, co k tobě cítím, ale, prostě bychom neměli. (Zakroutí lehce hlavou a skousne si ret. Nechce, aby byl Kol zklamaný. A ona nechce mít znovu zlomené srdce. Zahledí se mu upřeně do očí.)